Je vysoká důležitá?

10:34




Jednou jsem se o vysoké zmínila v tomto článku. A musím říct, že mě potěšily vaše reakce. Proto jsem se rozhodla, že tomuto tématu věnuji celý článek.

Každý, kdo je na střední, tak přemýšlí kam dál. Na vysokou, do práce, do zahraničí, na jazykovku...? 
Jenže ono většinou ani nevíte, co byste chtěli v budoucnu dělat. A jak se tedy rozhodnout? 

Záleží hodně na tom, jestli máte nějaké, klidně neurčité plány do budoucna. 
Také na tom, jestli jste studijní tip nebo ne. Já třeba nejsem vůbec. Pro mě chození na střední bylo něco jako trest. Vím, že je to divné říkat, ale prostě mě škola, a taky dojíždějí do školy a vůbec vlastně i to všechno kolem školy vůbec nebavilo. Ale střední mi utekla docela rychle. Původně jsem na vysokou ani neplánovala jít. Pro mě to bylo něco, jako že se tam dostanou jen ti nejchytřejší, a řeknu vám na rovinu, že jsem si tak nepřipadala. Nikdy jsem si nepamatovala všechno co jsem se ve školách naučila. Po nějaké době jsem to vypustila z hlavy a uvolnila tam místo na věci, které mě osobně baví a které třeba vím, že budu k životu dál potřebovat. 

Absolutně mě nebavilo se učit, i když jsem to na maturitu až tak neflákala. Ale být zavřená doma, v učebnicích, a učit se každý den nebylo nic pro mě. Proto jsem ani nečekala, že bych se na vysokou nějakým způsobem dostala. 

Jenže potom se blížila maturita, já se docela učila, zvládla jsem to kupodivu asi líp, než jsem čekala, a najednou vaše okolí začne řešit věci, které ani vy sami neřešíte. Vysokou. 

Najednou jsem si uvědomila, že vlastně v mém okolí má hodně lidí vysokou, a že nezapadnu do kolektivu a tak. Tak jsem si řekla, že to zkusím. Moc nadějí jsem si nedávala, a tak jsem vybrala nějaké vysoké školy hlavně bez matematiky. No jo, patřím do skupiny holek, co matiku moc nemusí. 

Vybrala jsem si dvě školy, do kterých jsem poslala přihlášku. A co se nestalo ? Dostala jsem se na obě školy. 

Jedna byla v mém městě, druhá byla trochu dál- dojíždění na 40 minut jedna cesta. No jo, klasika, vybrala jsem si tu, kam budu dojíždět. Nějak mě zaujala trošku víc. 

Ze začátku jsem si připadala fakt dobře, že jsem na vysoké. Jenže postupem času mě to bavilo méně a méně... Najednou mi to nepřipadalo jak na vysoké, chodila jsem tam každý den, protože rozvrh nebyl nic moc, a bylo to skoro jak na střední. Byly zkoušky, moc učení, plno stresu kolem, dojíždění... Tak jsem pár zkoušek nějak zvládla, ale učit mě se na zkoušky opravdu nebavilo. Vím, že kdybych seděla tři roky u učení, tak bych to zvládla, jelikož nejsem ten typ člověka, který by uměl dobře opisovat. Ale říkala jsem si proč to dělám? Jsem šťastná, že chodím na vysokou ? Chci opravdu ten titul? Je pro mě důležitý? Dělám to, co já sama opravdu chci? No za dva roky jsem se rozhodla a školu ukončila.

Ve škole byli i lidi, kteří to flákali, nechodili na přednášky, nedělali si zápisky. Kdo ví, jakým způsobem se tam dostali, ale tihle lidi vždycky u zkoušek měli to štěstí, že uměli dobře opisovat. A najednou jsem si uvědomila, že na vysokou už se dostane skoro každý. Není to nic výjimečného, a už vůbec to není jen pro ty chytrý.

Tak jsem přes všechny své obavy, bez sil, bez toho, aniž bych věděla, co bude dál, přes všechny ty řeči, že nebudu nic, školu ukončila. 

Najednou jsem prostě ve svém nitru byla spokojena, šťastná, silná. Věděla jsem, že teď zvládnu všechno.  A jsem za to ráda, za své rozhodnutí.

Chci vám říct jen to, že pokud jste na vysoké nebo se chystáte, či rozhodujete, rozhodně to zkuste. Neztratíte toho zas tolik. Naopak získáte zkušenosti, a hlavně si uvědomíte, zda je to opravdu to, co vás baví. Studovat. 

Protože věřte tomu, či ne, někoho to (možná právě vás) baví. A to je dobře. 
Protože každý jsme jiní, každý máme jiné hodnoty, ale hlavně každá ta hodnota je správná.

PROTO VĚŘTE SVÉMU SRDCI, VĚŘTE TOMU, CO SAMI CÍTÍTE. NENECHÁVEJTE SE OVLIVNIT OSTATNÍMI.

HLAVNĚ BUĎTE ŠŤASTNÍ A DĚLEJTE TO, CO VÁS BAVÍ. 

Protože ŠTĚSTÍ JE TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ V ŽIVOTĚ. VĚŘTE MI. 

You Might Also Like

15 komentářů

  1. Musím říct, že taky ještě záleží i na škole, kterou navštěvuješ. Já sama jsem už na třetí, takže to můžu srovnávat. Ta první, kde jsem hodila byla skvělá co se týká semestru - chození do školy mě bavilo a dozvěděla jsem se plno věcí. Za celý rok jsem ani jednou nechyběla dokonce ani na žádné přednášce. Ale zkouškové byla katastrofa - zkoušeli jiní učitelé než předmět učili, chtěli po nás divné věci o kterých nikdo nic nevěděl a tak se stávalo, že 20ti prošel třeba jen 1 člověk. Druhá škola byla fantastická - sice HODNĚ náročná, ale bavilo mě to, učila jsem se a chodila do ní ráda. No a teď jsem na třetí. V lednu bych měla státnicovat, ale škola je taková zvláštní - házení klacků pod nohy, zákeřnosti ze strany vedení...prostě velká nespokojenost...
    FitBlanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak ať se daří v té třetí :)

      Vymazat
    2. Už "jen" jedna zkouška a státnice, tak snad to zvládnu :)

      Vymazat
  2. Já jsem to na VŠ doslova nesnášela. Potřebovala jsem chodit do práce a místo toho jsem musela do školy. Samozřejmě se vůbec nevěnuji oboru, zkoušela jsem z oboru shánět práci asi rok a půl a bezúspěšně, takže už 6 let dělám úplně něco jiného.
    Kéž by šel vrátit čas a mohla jsem se rozhodnout už na základce sama, kam bych chtěla jít a co bych chtěla dělat, ale to už se nikdy nestane bohužel.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc pěkný článek a určitě je dobré se nad touto věcí zamyslet. Já jsem zatím na střední, maturita mě čeká příští rok čili mám chvíli čas ale i tak už člověk přemýšlí co dál. Se školou jsem na tom úplně stejně, prostě nejsem studijní typ a nedokážu si představit že bych se měla denně učit několik hodin, pro mě prostě nepředstavitelná věc. Na vysokou neplánuji protože vím že by to byly vyhozené peníze a školu bych nakonec ani nedodělala, hlavně už se mi nechce rodiče pořád vycucávat z peněz. Moje plány vedou spíše do zahraničí zkusit pracovat. Pokud bych se tam měla dobře klidně bych zůstala a pokud hoodně špatně tak se vždycky můžu vrátit domů. Přesně jak říkáš, že by člověk měl naslouchat sám sobě a neposlouchat to co říká támhle Pepa od vedle.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. díky, no tak snad se ti podaří v zahraničí uspět:)

      Vymazat
  4. Já jsem teda ještě na střední, ale podle toho, co slyším kolem sebe, mám na to stejný názor. Ono jde i o to, jak se ke všemu člověk postaví, jestli to je pro něj a tak, přesně jak jsi psala. Nejlepší na tom ale je, že když se podíváme kolem sebe, tak ti nejlepší lidé nedochodily kolikrát ani střední. Krásný příklad pro nové generace, ale co. Já sama nevím, zda tam půjdu. Chtěla bych, ale studijní typ taky nejsem, protože vnímám to, že do mě lidi cpou to, co v životě nikdy nevyužiju. Proto se držím sloganu "Známky nejsou všechno." Stačí mi vědět, že jsem inteligentní. Prostě si dám do hlavy věci, keré chci znát. Tedy, nebudu ale tvrdit, že si třeba nechávám dát na vysvědčení za čtyři, na to si zase dávám pozor :D

    http://fromdigi.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  5. Já jsem též ten typ, co nechodil na přednášky, protože jsem si z nich stejně nic neodnesla. Radši jsem se učila rovnou z knih. Bohužel nesystematicky (mám doma krabici výpísku, které jsem nikdy nepoužila) a proto jsem vyletěla měsíc před státnicema ze školy. :D Takže se mi to vlastně vymstilo. V naší rodině si výšku dodělal kdejakej trouba, tak mě to docela štve, ale co naděláš.

    OdpovědětVymazat
  6. Krásný článek :) Opravdu pravdivý, já studuju docela ráda, takže své volby jít na vysokou nelituju, ale věřím, že pro každého to být nemusí :)

    Piosek

    OdpovědětVymazat
  7. Přednášky jsou na nic (jak které), ale zkušenosti dobrá. Nejlépe asi odjet úplně do jiného města a studovat tam. Jinak myslím není vysoká k životu třeba. Kdo bude chtít, prosadí se tak či tak.

    OdpovědětVymazat
  8. Skvelý článok, oceňujem tvoju úprimnosť. Ja sama som si vysokú školu vyberala presne týmto štýlom - hlavne nech tam nie je matematika. :-D A tak som sa ocitla na škole ďaleko od domova. Zrazu som tam stála uprostred davu cudzích ľudí v cudzom meste a musela som sa postarať sama o seba. Spočiatku som si neverila, že to zvládnem, predsalen prechod z obchodnej akadémie na školu s odborom zameraným na chov zvierat, navyše ja - dievča z mesta - čo o tom môžem asi tak vedieť. Ani som sa nenazdala a odovzdávala som bakalársku prácu, dostala som sa na inžiniera a o ďalšie dva roky som už obhajovala svoju diplomovú prácu. Keď sa obzriem späť, zbehlo to veľmi rýchlo. Na jednu stranu som na seba bola nesmierne pyšná, že som to všetko zvládla bez pomoci a bez ťahákov, na druhú stranu pre mňa titul tak trochu strácal význam, pretože ako sama hovoríš, dnes sa na univerzitu a k diplomu dostane každý debil.. Každopádne pre mňa to bola veľká skúsenosť a som za ňu fakt rada. Nie len kvôli získanému titulu, ale hlavne kvôli tomu psychickému procesu, ktorému som sa päť rokov podrobovala a vďaka ktorému som omnoho silnejšia, než som bola na strednej škole.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. díky za komentář :) každopádně i tak gratuluju že jsi dokončila :))

      Vymazat

Všechna práva vyhrazena. Zákaz kopírování. Používá technologii služby Blogger.