Články-nečlánky

17:17



Občas mám chuť, třeba jako dneska psát článek. Je neděle v podvečer, mám tu zapálenou svíčku,otevřené dobré víno, puštěnou, jako vždy nějakou skvělou písničku a hlavně tu náladu na psaní.
Jenže teď mě nenapadá o čem psát. Ano mám plno nápadů na články, ale na každý článek musím mít tu přesnou náladu, jinak ho napíši jinak, než bych chtěla, a to nechci. 

Občas se dívám co vydaly za článek některé blogy, a u některých si říkám, jak to zvládají, tolik článků napsat. Já články píši vždycky jen když mám náladu, opravdu jen když se mi chce, protože jaký to má jinak smysl, mít blog a nutit se něco psát? Ale hlavně chci, aby mé články měly 

NĚJAKÝ SMYSL. 

Můžu psát recenze, kosmetické rady, tagy, ale popravdě, koho zajímají stále dokola recenze na suchý šampon Batiste (recenzí na tento šampon je asi milóón), koho zajímají tagy (jaká je vaše nejoblíbenější barva?) Co nám/vám tyhle články dají? 

Už jsem psala několikrát, že chci můj blog směřovat trošku někam jinam, než jsou ostatní blogy. Tím ale neříkám, že občas nenapíšu mé kosmetické oblíbence, pokud si nějaké za určité období utvořím. Že někdy nenapíši recenzi na svůj oblíbený produkt.Jen bych tak nějak ráda věděla, co čtete nejradši vy? 


Stále si tak nějak utvářím hodnoty, co je v tomto světě vlastně nejdůležitější (kromě toho zdraví a štěstí). Jestli má vůbec smysl psát o kosmetice, oblečení? Protože v tomhle vlastně smysl života nevidím. Vůbec. 

Možná o tom hodně přemýšlím, a celkově lidé píší tyhle články spíše pro relaxaci, a ne pro přemýšlení, ale zase já na druhou stranu bych raději četla něco přínosného.

Proto budu strašně moc ráda, pokud mi napíšete, co čtete a píšete nejradši a taky proč vlastně píšete blog? 



Doufám, že vás můj článek tak trošku nezklamal, protože tu dneska není moc motivace, radosti, ale možná to je i tou písničkou, kterou poslouchám dokola celý tento čas, co píšu článek



You Might Also Like

6 komentářů

  1. Tak já mám třeba fashion blogy fakt ráda. ALE...
    musí být originální. Zajímavé. Tuctovek je plné město, tedy je to nezajímavé. Chci něco, co nemá každý. Něco, co mě zvládne oslovit. Nedávno jsem našla blogerku, která má v článku fotky looku, ale napíše k němu kde ho měla a co se tehdy dělo. Není to tedy prázdné a i když není nijak zvlášť výstřední, je zajímavá. To je ono, chce to umět inovovat i v tom, co je až moc známé. :)

    Já osobně píšu blog znovu po dvouleté pauze. Uvědomila jsem si co je mou největší vášní. A že prostě potřebuju psát. Nemůžu bez toho být. Navíc poznávám hromadu lidí a mnoho věcí si nemusím déle pamatovat a tak jsem si řekla, že o tom budu psát.
    Miluji fotografii. Můj život jí propadl. (proto často blogerkám kritizuju fotky, nebo upozorním na chyby)

    Ale jelikož jsem častěji modelkou než fotografem, tak nějak víc prezentuji práci jiných. Jenže... ono to tak není. A o tom bude blog. Jen si musím zase najít trochu víc určitý styl. Lehce se to mění v průběhu psaní. Ale vrátila jsem se k tomu nedávno a tak vím že to zase zpravím. Hihi

    A poznámka k nucení se... Doporučuju ti psát hodně často. Jen třeba do bločku nebo telefonu. Poznámky co tě napadá zrovna. Dost ti to pomůže zvyknout si psát a pak budeš mít psavé nálady častěji ;) Nejde přeci o to, aby vše co napíšeš někdo viděl. Jde i o tréning. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář ! Určitě je pravda, že pravidelné psaní může hodně pomoct:) ale já se tak nějak nepřekonám psát něco někam, když vím, že nikdo číst nebude :)

      Vymazat
  2. Pro mě jsou články relax. Jsou dny kdy nenapíšu ani řádku, a spíše dělam jen mini mravenčí práci (plánování, úprava fotek..) ale jsou dny, kdy jsem k nezastavení. Poslední dobou se snažím svůj blog vést trošku jako časopis. Píši tagy a zaměřené recenze na jeden produkt, ale i články které jsou mířeny spíše objektivně. Blog mě pohltil a nedokážu si představi být bez něj.

    OdpovědětVymazat
  3. Bohužel článek mě tak trochu zklamal. Před lety na svém dřívějším blogu jsem podobné články psávala, když jsem byla zavalená školními povinnostmi a neměla jsem co přidávat. Napsala jsem tedy o tom, jak toho mám moc a jak se omlouvám, že nemám o čem psát. Ale má to smysl? Čtenáři snad chodí na blog kvůli takovým článkům? Nejspíš ne. Chápu, že bloger někdy nemá čas nebo nápad nebo cokoliv jiného, ale v takových případech bych teď už volila jinou strategii, buď mít nějaký předpřipravený článek z dřívějška, který stačí už jenom dopilovat a zveřejnit a je to skoro bez práce, nebo prostě nějakou chvíli nic nepřidat a pak zpětně napsat článek, který bude opravdu sdílný.
    Momentálně nemám s nápady problém, mám jich celý seznam, dokonce si vybírám. Píšu o zajímavých událostech a myšlenkách mého života, o věcech, které mě inspirují, přidávám knižní recenze a chystám se v blízké době zveřejnit i nějaké své povídky, i když jich poslední dobou není moc, takže to budou spíš starší kousky. Snažím se vytvořit příjemné místo plné zamyšlení a inspirace, které bude odrážet mou introvertní povahu.
    x
    www.introvertnisvet.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě díky za komentář! Jen bych k němu dodala, že v tomto článku se nijak neomlouvám, že nevím o čem psát, že klidně můžu psát recenze, tagy, zajímavosti o mě, rozbalování nějakého balíčku, ale jen, že v tom nevidím ten smysl:) V tomto článku tak nějak přemýšlím nahlas. Osobně mám vždycky pár článků připravených:) a jsem přesně ten tip člověka, který raději dva týdny nevydá článek, než vydávat stále něco co nemá hlavu ani patu. Ale určitě to v tomto článku mohlo vyznít jinak :)

      Vymazat
  4. Ze začátku jsem vydávala články v určité dny. Vše bylo naplánované. Ze začátku mi to nějak nevadilo, takové to počáteční nadšení, plná enregie a nápadů jsem se pouštěla do Blogu, ale pak mi to začalo vadit. Proč bych měla článek vydávat ve středu, když se k noťasu dostanu až večer a jsem maximálně vyšťavená? Stejně si toho nikdo nevšímá. Tohle možná může dělat člověk, který už má vysoký(velmi vysoký) počet čtenářů a očekává se to od něj a i tak mi to přijde zbytečný.

    Tagy mi připadají fajn. Nesmí jimi být blog přehlcen, ale jsou fajn. Čtenář se tak může dozvědět o autorovi nové informace. Může zjistit, že toho mají vlastně hodně společného a může se z toho vyklubat přátelství. Nebo právě kvůli tomu, že mají hodně věcích společných, čtenář doufá, že o nich autor napíše. Pak se bude na daný článek více těšit.

    Nemám vybraný druh článků, které čtu nejraději. Pokud je autor dobrý, dokáže čtenáře pohltit i úplnou blbostí. Vždyť takhle svět funguje. Když je někdo dobrý v tom, co dělá, dokáže "prodat" (téměř) cokoliv.

    O tom smyslu článků... Připomnělo mi to knihu, kterou teď čtu. Blíží se konec světa. Svět byl a vždy bude rozdělen na určité skupiny lidí. V té knize je myšlenka toho, jestli má cenu se snažit a mít dobré známky... Na čem vůbec v životě záleží. Snažit se, ležet v knížkách, být později úspěšný, ale mít promarněné určité léta? Nežít? Nebo na všechno kašlat, ale nikdy nic nedokázat? Na tohle asi nikdo nikdy neodpoví.

    A proč píšu blog? Jako mladší jsem psala příběhy. Neříkám, že za něco stály, ale unikla jsem ze světa. Ne, že bych měla hrozný život, nebo tak. To naopak, ale bylo fajn se do toho ponořit a žít jiný život. Řešit jiné problémy. Přemýšlet.
    Proto jsem si zkusila založit blog. Už nějak neumím psát. (ne že bych někdy uměla :D ) Neumím dokončit myšlenku. Dodělat práci. A blog je takový jednodušší. Píšu si o čem chci a buďto to někdo bude číst, nebo ne. Zároveň jsem se dostala mezi lidi, kteří milují stejné věci. A o tom čtu. O tom, kdo má podobné myšlenky. Právě jsem se ztratila v těch svých. Snad to bude dávat nějaký smysl. :)
    Blog na zabití

    OdpovědětVymazat

Všechna práva vyhrazena. Zákaz kopírování. Používá technologii služby Blogger.